Jsem na malinách...
Když jsem se narodil, tak se prabába ptala na mé jméno, rodiče jí řekli, že jsem Matouš. „Có", zvolala prabába, „Matóš, dyť to byl dycky ten névětši hlópák na dědině."
Jak zrál čas, vyhodnotil jsem to takto: když největší „hlópák" může mít ty největší brambory, zkusím to aj s malinama. „No, de to!"
Používání syntetických hnojiv a postřiků skutečně nerozumím, takže se do toho nepouštím. I tak dělám co můžu, abych malinový porost řádně proředil, podepřel, obsekl, vyplel, uzaléval... Kdo zná, ví že vše nikdy nezmůže.
Odměnou za účast v přírodním koloběhu je nám malinová sklizeň. Začíná koncem srpna a končí s prvními mrazíky. Maliny je třeba rychle sklidit a stejně rychle zpracovat. V tomto období zahajujeme s mojí ženou Kateřinou dvousměnný provoz. Já sklízím a Kateřina malinami ještě ten den plní sklenice. Přídá malé množství cukru, jablečného pektinu a světlo světa spatří třeba Matóšuv malinový džem. Tím je odhaleno naše výrobní tajemství a sice že Matóšuv malinový džem je vlastně Katuščen:)